Historie a památky El Quseiru

El Quseir (nebo také al-Qusair, Qseir, Kosseir) je asi 5 000 let staré egyptské město na pobřeží Rudého moře. Leží 130 km jižně od letoviska Hurghada a 100 km severně od Marsa Alam. Jak se píše na reliéfech chrámu Deir el - Bahari v Luxoru, podnikla odtud královna Hatšepsut expedici do země Puntů. Dnes je město velmi klidným místem s pěknými písečnými plážemi, průzračnou vodou a korálovými útesy.

Za staroegyptských dob byl El Quseir známý pod názvem Tjaou a ležel v 16. hornoegyptském nomu (nom=druh správní jednotky) Mahedj. Místo stálo na konci staré karavanní cesty, která spojovala v údolí Nilu ležící Koptos přes vádí Hammámat s Rudým mořem.
Antický a středověký přístav se nachází ve staré části Qusairu (Qusair al-qadim), asi 6 km severně od dnešního města. Vykopávky začaly tady, v roce 1999, kdy byl nalezen papyrus z 25. března 93 n.l. s názvem "Myos Hormos u Erytrejského moře". Vypráví příběh římského města s důležitým přístavem, z něhož staří Egypťané mimo jiné cestovali do bájné země Punt, aby zde nakoupili slonové kosti, myrhu a kadidlo.

V islámských časech město přijalo současný název, který prý znamená "malý palác" nebo "malá pevnost" znamená. Existuje ještě jiné vysvětlení pro název a to "ležící uprostřed", což odkazuje na střed mezi městem Shalatin a Suezem. Poté, co byl starověký přístav Myos Hormos ve 3. století opuštěn, získal opět Qusair na významu zejména ve 13. a 14. století mezi Mamlukovci a Ajjúbovci, a stal se opět jedním z hlavních přístavů pro poutníky do Mekky a vzkvétající obchod s Indií.

Když osmanští Turci dobyli Egypt, byl starý Qusair opět opuštěn, a noví vládci založili o něco dále na jih dnešní El Quseir. Přístav opět využívali poutníci jako výchozí bod na pouti do Mekky a během francouzské okupace byl místem setkávání Arabů a muslimů z Hidžázu, kteří s Mamluky bojovali proti Francouzům.

Nejvýznamnějšími památkami jsou osmánská pevnost sultána Selima ze 16. století, která stojí u hlavní dopravní tepny, a její velmi cenný vodní rezervoár. Jedinou pitnou vodou tu ještě před 100 lety byla ta, která musela být dovážena z Adenu. Příděl dávek vody pak byl prováděn úředně jmenovanými dozorci.

Cenné jsou také staré mešity al Farran, as-Sanusi a al-Qinawi. Moc hezká je i procházka po přístavní promenádě s několika restauracemi a starými domy. Dokonce i samotná policejní stanice je umístěna v historické budově. Především ve starých uličkách poblíž moře můžete poznat nefalšovaný obrázek egyptského života, kde stojí místní pekárny, stánky s jídlem nebo s ovocem a mnoho starých domů, které trochu připomínají jemenskou architekturu.

Spojení k údolí Nilu bylo nazýváno Rohano, což znamená „cesta bohů". Na této cestě bylo v staroegyptském období dolováno zlato, kameny pro chrámy a sarkofágy. Proto zde dnes můžete vidět mnoho hieroglyfů (částečně jako druh graffiti) ve skalách. Silnice se plánuje otevřít v blízké době jako turistické spojení do Luxoru.