Berenice (nebo Berenike) je přístavní a turistické místo na egyptském pobřeží Rudého moře, ležící jižně od letoviska Marsa Alam. Bývalo v historii starým antickým městem, které bylo od roku 275 př.n.l. významným obchodním přístavem. Své jméno Berenice dostalo po matce Ptolemaia II.. Nacházejí se zde ruiny starého paláce zasvěceného královně Semiramis a pozůstatky dolu Wadi Sakait, kde se těžily drahokamy za časů faraonů i Římanů.

Město Suez (egyptsky es-Swēs) leží v Egyptě, v severní části Rudého moře, při ústí uměle vybudovaného Suezského kanálu. Nachází se asi 130 km východně od egyptského hlavního města Káhira a žije zde přes půl milionu obyvatel.

Egypt je hlavně zemí pyramid a faraónů. Jsou zde ovšem i další zajímavosti. Jednou z nich je impozantní stavba - Asuánská přehrada. Přehrada se nachází ve vzdálenosti asi 13 km od města Asuán.
Přehrada vytváří pomocí vody z největší řeky Egypta Nilu - Násirovo jezero. Tato přehradní nádrž je svou plochou o celkové velikosti asi 6 000 km2 třetí největší vodní plochou světa.

Farafra je nejmenší oázou v západním Egyptě. Se svým největším místem Qasr el-Farafra leží asi 300 km západně od města Asyut. Je velmi řídce osídlena, žije zde kolem 2500 obyvatel. Farafra je osamělou oázou a proto si také dosud zachovala silnou tradici a zvyky. Za časů faraónů byla známá pod jménem Ta-hit nebo také "Země krávy". Lidová pověst říká, že místní obyvatelé díky jejich izolaci ztratili přehled o čase, a tak museli vyslat jezdce do oázy Dakhla, aby jim řekli, jaký den vlastně je.

Kharga (označovaná také Al-Khārijah) byla předposlední zastávkou tzv. 40-denní cesty - cesty obchodníků s otroky mezi severní a jižní Afrikou. Je nejjižněji položená z pěti západních egyptských oáz. Najdete ji v Lybijské poušti, asi 200 km na západ od údolí řeky Nil, a je asi 150 km dlouhá a 80 km široká. Dnes je největší oázou nového údolí a zároveň velmi moderním egyptským městem s 60 000 obyvateli.

"Příjezd do Luxoru...Vplouváme na souš. Nil je mělký...vystoupáme až na hráz, abychom něco viděli. Tam nás osloví nějaký malý muž a nabízí nám svoje průvodcovské služby, ptáme se ho, jestli mluví italsky: "Si, signor, molto bene." - Tuto epizodu, odehrávající se před půldruhým stoletím, líčí spisovatel Gustave Flaubert. Dnes nemůžete ani jít na hráz bez toho, aniž by vás pořád někdo neobtěžoval a člověk je neustále někým pronásledován. Namísto ahlan wa sahlan (vítejte), tu zazní jen : hello, bakšiš, podívejte, velmi levné.