Memnonovy kolosy

Memnonovy kolosy (arabsky el-Colossat nebo také es-Salamat) jsou dvě vedle sebe stojící staroegyptské kolosální sochy ze 14. století př.n.l. Jsou umístěny v blízkosti řeky Nil, nedaleko Údolí králů (Bibân el-Molûk), v západních Thébách. Sochy byly v minulosti umístěny před pylony u vchodu do chrámu Amenhotepa III., faraóna z 18. dynastie.

Stojí v nadmořské výšce 77 metrů, na západ od města Luxor, asi tři kilometry od současného západního břehu řeky Nil. Jsou umístěny přímo na sever od silnice k pohřebišti Dér el-Bahrí se zádušním chrámem královny Hatšepsut a k Údolí královen.
Již řečtí a římští cestující se rádi zastavovali u obou Memnonových kolosů. Lidé v antické době totiž věřili, že jim poslech zvláštního a tajemného zvuku, který vycházel z pravé sochy a byl slyšet každé ráno při východu slunce, přinese štěstí.

Sochy byly pojmenované v řecko-římském období po Memnónovi, polobožském králi Aithiopů. Mystický král byl totiž v Trojské válce poražen rukou řeckého Achillea. Bohyně Eos přepravila mrtvolu svého syna zpět domů, kde jej oplakávala a její slzy pak každého rána pokrývaly svět. Zeus byl pláčem Eos tak dojat, že Memnónovi poskytl nepomíjivost.

Syn pak každého rána za východu slunce odpovídal své plačící matce Eos nářkem. Tyto nářky byly prý vyvolávány změnami teplot a vlhkosti v prasklině kolosu při východu slunce. Od roku 199 n.l., kdy nechal císař Septimus Severus obě sochy zrestaurovat, zvuk utichl. Přesto by si nikdo, kdo je na cestě do Údolí králů nebo do chrámu královny Hatšepsut, neměl nechat prohlídku obou monumentů ujít.

Oba monumenty nechal postavit faraón Amenhotep III. a původně stály před jeho zádušním chrámem. Zádušní chrám faraóna Amenhotepa byl postaven v první polovině 14. století př.n.l. Tato sakrální stavba se pyšnila ohromnými rozměry. Délka byla 700 metrů a šířka 550 metrů. Kolosy se tyčily po bocích stavby. Chrám byl postaven převážně z nepálených cihel a to je hlavní důvod, proč se z něj do dnešního dne zachovalo tak málo. Kolosy ale stále odolávají času.

Postavy byly vytesány z asuánského pískovce a dříve sahaly se svou výškou 21 metrů až k "nebesům". Časem jim byly z hlav ukradeny koruny a povětrnostní vlivy udělaly své s obličejovými rysy. Ale i se současnou výškou 18 metrů nabízejí ohromující podívanou. Nyní již sice není možné slyšet tajemné zvuky, ale i přesto je ideální uskutečnit prohlídku soch v brzkých ranních hodinách. Silné paprsky vycházejícího slunce zabalí sochy do pozoruhodného světla a podívaná je tak opravdu neskutečná.