Velbloudi v Egyptě

Velbloud, přesněji jednohrbý dromedár, je nejvěrnějším průvodcem beduínů a pouštních národů. Slouží především k transportu nákladů a také jako dodavatel mléka, masa a kůže, zpracovávají se také jeho zuby a kosti. Návštěvník Sinaje potká v každé ulici beduíny, kteří podnikají krátké nebo několikadenní výlety do pouště na velbloudech. Houpající chůzí pouštních korábů se nenechte vyděsit, brzy si na ni zvyknete.

Turisté nemají ovšem možnost si vyzkoušet ty nejlepší velbloudy. Takoví jsou spíše trénováni pro různé velbloudí závody, které se těší v celé Arábii velké oblibě. Na Sinaji se konají takové závody na jaře a na podzim v městě El Arish a u kláštera sv. Kateřiny. Neexistují pevné termíny, musíte se zeptat na datum přímo na místě, hotely tyto informace většinou neposkytují. Zčásti jsou do Egypta závodní zvířata dopravována letecky speciálními stroji z Kataru, Kuvajtu a Emirátů, a zde jsou také během aklimatizační fáze trénována.

Tělo člověka se moc pro poušť nehodí, jak každý určitě už někdy pocítil. Oproti lidem velbloudi mají organický chladící "agregát". Nos je klimatizací, která využívá vodní páru vydechnutého vzduchu k ochlazení krve, mozku a očí. Dlouhé řasy na očích a nos chrání před pouštním pískem v písečné bouři. Horním pyskem mohou velbloudi ukusovat pichlavé větvičky, které v tlamě svými slinami změkčí.

Při extrémním vedru vystoupá teplota těla až na 43°C, redukuje se pocením a stoupá také spotřeba tekutin. Ledviny filtrují slanou vodu a získávají z moči v chemickém recyklačním postupu zbytkovou vodu, kterou tělo znovu využije. Červené krvinky se mohou 200x zvětšit a uchovávat vodu.
Za pouhou čtvrthodinku mohou velbloudi svou přirozenou 200-litrovou nádrž naplnit, a tím vystačit na více jak jeden týden bez dalšího přísunu vody. Hrby nejsou zásobníkem vody, jak se mylně mnozí domnívají, ale slouží jako zásobárna tuku, obsahují tedy zásoby energie.

Kolena a hrudní kost jsou chrupavčitě zesílené, aby se chránily klouby při pokleknutí, a aby byla chráněná dutina břišní před žárem země. Nohy jsou talířovitě rozštěpeny - tvar, který zabraňuje se zabořovat do písku. Kopyta chrání před žárem půdy a ostrými kameny.
Ačkoli se zdá být toto zvíře jako stvořené pro život v poušti, je stále víc a víc vytlačováno moderní technikou s pohonem na všechna čtyři kola. Rozdíl je v tom, že naplnění nádrží 200 litry je o něco dražší.