Pozůstatky kdysi hlavního města egyptské říše Memfis (také Memphis) se nacházejí nedaleko vesnice Mit Rahina. Z Káhiry je to sem asi 25 km a od vykopávek v Sakkaře přibližně 3 km.
Na jihu Luxoru postavil panovník Amenhotep III. chrám, který tenkrát měřil jen 195 metrů. Chrám v Luxoru je zasvěcený rodině boha s lidskou podobou, často také stvořiteli světa s beraní hlavou Amunovi. Honosí se bohatě dekorovanými a okrasnými stěnami, sloupy a obrazy bohů. Přepychový bulvár se zahradami a velkým množstvím soch faraónů vede k asi 3 km severně položenému chrámu v Karnaku.
Střední říše (dějiny Egypta v letech cca 2040 až 1650 př.n.l., někdy se také uvádí 2055 až 1650) je druhým slavným obdobím zcentralizovaného egyptského státu. Země byla oficiálně pod vládou krále Mentuhotepa II. (11. dynastie) z Théb, poté co byla nadvláda Herakleopoliťanů na severu přemožena. Jeho slavný terasovitý chrám v Deir el Bahari je svědkem nového lesku sjednoceného království a byl vzorem pro pozdější stavby Nové říše. Fáze nadvlády 11. dynastie byla ale velmi utvářená Horním Egyptem a netrvala dlouho.
Takzvaná Stará říše (asi 2650 až 2150 př.n.l.) je první slavným obdobím centralizovaného egyptského státu a je pokládaná za epochu monumentálního budování pyramid. Z pohledu celosvětových dějin se jedná o nejranější správně organizovaný teritoriální stát celého lidstva. Státní struktura Starého Egypta se podstatně odlišovala od decentralizovaného obrazu dřívějších městských států Sumerů v Mezopotámii.
Abu Simbel jsou dva starodávné, do bočních stěn skalního masivu vytesané chrámy. Nacházejí se na jihu Egypta v blízkosti hranice s dnešním Súdánem. Byly vytesány v průběhu jednoho až dvou desetiletí v polovině 13. století př.n.l. za vlády faraóna Ramesse II.. Stavba měla ukázat obyvatelům tehdejší Núbie faraónovu moc a posílit tak staroegyptské náboženství.
První mezidobí (7. - 11. dynastie), dějiny Egypta ho označují také jako první přechodná doba, trvalo přibližně v období 2150 - 2040 př.n.l. Označuje ho první masivní zlom ve vývoji společného egyptského státu. Po neúměrně dlouhé době vlády Pepiho II. a zrovna tak krátké vládě Merenra a královny Nitokris se dostala země na konci 6. dynastie do celostátní nestability. Nakonec byl centrální redistribuční systém (tzn. hospodářský systém přerozdělování) státu vystřídán v jeho funkcích lokální správou jednotlivých provincií.
Na pravém břehu řeky Nil najdete město Luxor v údolí, které je obklopeno skalními stěnami východní pouštní tabule. Je hlavní dopravní tepnou Horního Egypta, zabírá část starého hlavního města egyptské říše - Théby, které se táhne ještě mnohem dále na sever, přes svatyni v Karnaku, se svou nekropolí na západním břehu Nilu až daleko do hor západní pouště. Ke konci byly Théby už jen stínem: malá osada, která obklopovala chrám Amenophise III. a ruiny přístavu uprostřed starších ruin.
Staroegyptské město Ombos, jehož jméno se dochovalo v dnešní podobě jako Kom Ombo (pahorek Ombos), vděčí za svůj vznik velmi strategicky výhodné poloze, která zahrnuje řeku z Núbie do nilského údolí. Rozkvět města spadá ovšem teprve do doby Ptolemaiovců, kdy bylo město povýšeno na hlavní město kraje a postavily se zde chrámy. Ze svatyní z dřívějších dob se už téměř nic nedochovalo.
Raná doba popř. raná dynastická doba (asi 3100 až 2670 př.n.l.) faraónského Egypta je historická fáze politického sjednocení říše a archaického budování státu. Nazývá se dobou Thinitů, protože podle historického textu egyptského kněze Menetha přišli první panovníci z města This.
Prehistorické nálezy odkryly již ranou přítomnost lidí v Egyptě. Už v době kamenné (paleolit), to znamená před více než deseti tisíci lety, sjednocené skupiny lovců a sběračů táhly přes oblast Nilského údolí. Ale pro pozdější osídlení a rozvoj kultur jsou velmi významné nálezy z neolitu (mladší doby kamenné). Jedná se o dobu prvních pevných osídlování a neolitickou revoluci historie Egypta: z lovců a sběračů se staly zemědělci a chovatelé dobytka.
