Památky

Oáza Dakhla je jednou z pěti západních oáz v Egyptě, leží v Lybijské poušti severovýchodně od údolí Charga, asi 310 km jihovýchodně od oázy Farafra. Dominantou oázy Dakhla je zeď z červeného kamene, která se nachází severně od oázy. Zdejší kultivovaná pole dávají každoročně zdejším obyvatelům bohatou úrodu rýže, arašídů a ovoce. Okolní krajina je krásná a velmi kontrastní – na jedné straně písečné duny a na druhé upravené městské ulice.

Chrám v Luxoru se skládá z velkého pylonu, který byl obklopen vysokými sochami a obelisky, z nichž jeden byl převezen v 19. století do Paříže a vystavován na náměstí Place de la Concorde. Nástěnný reliéf představuje bojovou scénu z bitvy u Kadeše, v dnešní Sýrii. Již po generace platili Chetité za úhlavní nepřátele, první bitvu vyhrál Ramses a opojen vítězstvím dokázal jen o rok později nepřítele definitivně zničit.

Na jihu Luxoru postavil panovník Amenhotep III. chrám, který tenkrát měřil jen 195 metrů. Chrám v Luxoru je zasvěcený rodině boha s lidskou podobou, často také stvořiteli světa s beraní hlavou Amunovi. Honosí se bohatě dekorovanými a okrasnými stěnami, sloupy a obrazy bohů. Přepychový bulvár se zahradami a velkým množstvím soch faraónů vede k asi 3 km severně položenému chrámu v Karnaku.

"Příjezd do Luxoru...Vplouváme na souš. Nil je mělký...vystoupáme až na hráz, abychom něco viděli. Tam nás osloví nějaký malý muž a nabízí nám svoje průvodcovské služby, ptáme se ho, jestli mluví italsky: "Si, signor, molto bene." - Tuto epizodu, odehrávající se před půldruhým stoletím, líčí spisovatel Gustave Flaubert. Dnes nemůžete ani jít na hráz bez toho, aniž by vás pořád někdo neobtěžoval a člověk je neustále někým pronásledován. Namísto ahlan wa sahlan (vítejte), tu zazní jen : hello, bakšiš, podívejte, velmi levné.

Abu Simbel jsou dva starodávné, do bočních stěn skalního masivu vytesané chrámy. Nacházejí se na jihu Egypta v blízkosti hranice s dnešním Súdánem. Byly vytesány v průběhu jednoho až dvou desetiletí v polovině 13. století př.n.l. za vlády faraóna Ramesse II.. Stavba měla ukázat obyvatelům tehdejší Núbie faraónovu moc a posílit tak staroegyptské náboženství.

Na západním břehu řeky Nil, nedaleko města Luxor, leží nekropole (pohřebiště) - město mrtvých. V západních Thébách leží, s výjimkou panovníka Achnatona, všichni faraóni egyptské Nové říše. Oproti dřívějším obdobím byly hroby odděleny od kultovních míst, přechovávaly jen sarkofágy s mumiemi a posmrtnými předměty. Vybudovaly se skalní hroby, které měly systém štol, byly dlouhé až 300 m a zpravidla sahaly až do hloubky 20 m.

Na pravém břehu řeky Nil najdete město Luxor v údolí, které je obklopeno skalními stěnami východní pouštní tabule. Je hlavní dopravní tepnou Horního Egypta, zabírá část starého hlavního města egyptské říše - Théby, které se táhne ještě mnohem dále na sever, přes svatyni v Karnaku, se svou nekropolí na západním břehu Nilu až daleko do hor západní pouště. Ke konci byly Théby už jen stínem: malá osada, která obklopovala chrám Amenophise III. a ruiny přístavu uprostřed starších ruin.

Staroegyptské město Ombos, jehož jméno se dochovalo v dnešní podobě jako Kom Ombo (pahorek Ombos), vděčí za svůj vznik velmi strategicky výhodné poloze, která zahrnuje řeku z Núbie do nilského údolí. Rozkvět města spadá ovšem teprve do doby Ptolemaiovců, kdy bylo město povýšeno na hlavní město kraje a postavily se zde chrámy. Ze svatyní z dřívějších dob se už téměř nic nedochovalo.

Město Edfu (nebo také Idfu), obchodní centrum s cukrovary a starými hrnčířským průmyslem, leží v širokém údolí řeky Nil asi 100 km jižně od Luxoru na západním břehu, přes který již od roku 1969 vede most. Ve starověku se jmenovalo město Tbot, koptsky Atbo, z čehož se odvozuje moderní arabský název. V řecké antice se město nazývalo Apollonopolis Magna, podle boha Hora - Apolla, který zde byl velmi uctíván. Horus podle pověsti nesl přízvisko "jeden z Behdet", což bylo označení starého okresu Edfu.

Městečko Esna (nebo Isna) leží na levém břehu Nilu, je spojeno s východní nilskou pobřežní cestou a vede přes významnou přehradu (nilské zdymadlo). Ve starověku byla Esna se sousedním městem Enit (nebo Iunit) jedním z nejdůležitějších míst Horního Egypta a jmenovala se Tesnet, z čehož se odvodilo koptské Sne a arabské Esna.
Ve středověku získalo město význam jako zastávka pro karavany a jako tržiště pro zemědělské výrobky z okolí, dodnes je také jedním z center koptské víry.